Na víkend jsem odjela z Brna. Plánovali jsme grilovačku s přáteli, které jsem dlouho neviděla. Vždy když zůstávám u přítele a jeho rodičů, připadám si jako na dovolené. Já si asi nikdy nezvyknu, že mají u domu bazén. :) A taky zahradu, kde je prostě božsky. Nikdy jsem nevěřila, že to řeknu, ale rčení "jaký pán takový pes" vážně platí. My oba se totiž toho krásnýho počasí a možnosti být venku nemůžem nabažit. Nevzpomínám si, kdy jsem viděla Chucka tak spokojenýho a klidnýho zároveň. A ne, nezabírá na něj ani lítání po Špilasu nebo v Lužánkách.

 Tak jo, poprvé označuju label u článku fashion. Je to něco, čeho jsem se bála a taky nemohla dočkat. Protože tohle je ten pravý začátek. Má to můj obličej, můj styl a je to něco, na čem mi dost záleží. Což je jeden strach: neúspěch. Tím druhým je strach z objektivu :D
První focení venku, před lidmi. Je to co mám na sobě dost dobrý? No, těžko říct. Ale jsem to já, tohle nosívám. Nechtěla bych sem dávat oblečení, který bych si na sebe nikdy nevzala. Může to vypadat obyčejně, ale zároveň se to může někomu líbit a inspirovat. To bych moc ráda.

Já totiž nenosím nic složitýho, a proto asi soudím, že je to nezajímavý a nudný. Časem to třeba posunu na další úroveň. Ale je to začátek.


Teď už k samotnému focení... Nejdřív smíšený pocity. Musela jsem to vstřebávat. Nerada se předvádím, ale taky chci, aby ty fotky nějak vypadaly. Takže se to ve mě pralo. Já a modelka? Ne! Prezentuju tady něco, co mě baví a čím bych se chtěla zabývat i v budoucnu. Je jasný, že to ze začátku nebude haute couture, ale chtěla bych to vůbec?

sunnies and vest H&M, choker Stradivarous, bag and trousers Mango, shoes New Balance

Musím říct, že i když jsem to naprosto nečekala, focení jsem si užívala. Neumím se tvářit ani moc hýbat, pokud to nevidím v zrcadle. A tak jsem se rozhodla to nebrat tak vážně a udělat to nějak tak, jak to cítím (pokusit se :D). A vidím mírnej pokrok :D Doufám, že to z těch fotek jde taky cítit, jak moc fajn to bylo.

Došlo mi, že potřebuju oddech. Nejsem člověk, co by byl věčně přisátej na mobilu nebo počítači, sledoval co se kde hýbe a potřeboval by u všeho být. A stejně to potřebuju někdy prostě vypnout a ztratit pojem o čase. Samožřejmě, že jsem občas napsala příteli a tak.

Tohle mi došlo už v Brně, a tak jsem si sebou ani nebrala počítač. Jenom knížku s asi milionem stránek, kdybych se nudila. Ale jak bych se mohla nudit. Na místě, který je doslova  metrů od lesa, vzduch je neskutečně čerstvej a voda do kohoutku teče z pramene na kopci.


První odpoledne začalo pršet a my se rozhodli pomoct tátovi roztřídit krabice, který od stěhování neotevřel. Spíš jsme se ho tak nějak snažili zbavit se všech těch krámů, který nepoužíval a používat ani nebude. Což se moc nepovedlo... Ale mě to přineslo jeho starou džínovou bundu a košili. Miluju tyhle věci s příběhem. Jo je mi to trošku větší, ale jakmile upravím rukávy, už je nesundám. Výsledkem je to, že jsem svůj tech detox obohatila ještě o declutter fázi :D


V neděli dopoledne se udělalo konečně hezky. A tak sem vytáhla foťák. Výsledek myslím stojí za to. Naši chatu definuje asi tuna dřeva kolem dokola :D A pak jeden strom obrostlej břečťanem. A taky malinká chatička postavená svépomocí mým tátou s neskutečnou atmosférou. Bez wifi a televize. a to je na tom to nej!

Recept na tyhle raw tyčinky jsem zplácala tak nějak náhodou... Prostě jsem tam dala všechno, co bych tak nějak v tyčince chtěla. Když jsem v minulosti zkoušela třeba proteinové tyčinky podle receptů, nikdy mi asi nechutnaly jako tyto. Zkoušela jsem některé i péct, ale strašně je to vysušilo... Takže nejlepší volbou bylo nechat je tak jak jsou. A podle toho přizpůsobit i ingredience. Dělala jsem malou testovací dávku, takže množství vyjde asi na 4-5 tyčinek podle velikosti nádoby, do které je budete formovat :)

• 10 datlí
• med (1-2 lžíce)
• holandské kakao
• strouhaný kokos
• arašídové máslo 
• nasekané oříšky (volitelné)

Další variantou je udělat kuličky a ty pak obalovat v kokose nebo kakau. A nebo v něčem úplně jiném podle vaší chuti. Napadají mě třeba pistácie. Určitě by bylo super udělat kuličky na vánoce jako zdravé truffles. :)

• je mi 20 :D
• umím prát, žehlit, vařit a tak
• mám kreditku a konto (wohoou)
• umím nakupovat a nevyhladovět - viz foto
• už 4 roky se starám o čtyřnohého kamaráda (lépe než o sebe)
• mám denní a noční krém :D
• když si koupím toaleťák a jdu s ním domů, necítím se trapně 
• mám diář (jestli do něj píšu je věc druhá)
• chodím do práce a dokážu mluvit na lidi
• dokážu udržet při životě pár kytek co máme doma
• umím píct cukroví, ale nikdo ho nejí, protože nechce přibrat :/
• máme vlastní sklep (na bordel)
• dneska jsem šla nenamalovaná přes celý město a nějak mi to ani nepřišlo
• už nezametám špínu na zem, protože to pak stejně uklízím já
• podařilo se mi vzbudit se včas do práce bez budíku (byla jsem ještě víc překvapená než ty, věř mi)

Proč nejsem:

• nevím, který tlačítko na poště zmáčknout
• držím si deštník nad hlavou i v podchodu 
• vždycky nechám kousek jídla na talíři a ten talíř na stole ve vedlejším pokoji
• nechodím pravidelně na mail (a občas se zděsím)
• když uvařím jídlo, jdu ho sníst a pak mám infarkt z toho nepořádku
• nepiju kafe
• šišlám na psa
• většinou nežehlím
• neumím projít dveřmi bez zranění
• pořád mi něco padá a celkově dělám nekoordinovaný pohyby
• když jsem nemocná, nechávám za sebou miliony kapesníků
• uvařím si čaj a nevypiju ho
• skoro nikdy nemám u sebe deštník
• nesnáším volat někam a někomu, koho neznám
• nesnáším se představovat a dělám špatnej první dojem
• nerozumím politice a ani se o to nesnažím
• nenávidím sahat na špinavý hadry, a proto mám na všechno rukavice
• chodím venčit psa v pyžamu a nebo v oblečen, co vypadá jak pyžamo + sluneční brýle jsou nutnost

Tak jsem to stihla... Tyhle muffiny nejsou nic světobornýho, ale ani neurazí. Recept dělám v několika obměnách a ještě se mi nestalo, že by se nepovedly. Takže si jej každý může upravit dle libosti a chuti. A klidně i na veganskou verzi s mandlovým mlékem.



Já jsem tentokrát zvolila:

• hrníček celozrnné mouky *
• hrníček mléka (jakéhokoliv)
• čtyři lžíce rozpuštěného kokosového oleje
• 1/3 hrníčku třtinového cukru (nechtěla jsem je moc sladké, vždycky můžete přidat či vyměnit za sirup nebo med)
• dvě hrsti vlašských ořechů
• půl prášku do pečiva
• borůvky, maliny...

Ale zpět ke dnešku. Ráno jsem si trošku přispala a probudil mě až telefonát od táty ohledně toho, kdy se uvidíme. Na snídani jsem měla misku plnou ovoce. Jednak je horko a taky ty věčný kaše, jogurty s musli a podobně už mě zase tak neba. Navíc pokud můžu jako dnes mít jedné misce mango, maliny a jahody skoro úplně černý (z trhu a výborný), jsem ten nejšťastnější člověk. Pak jsem vyrazila se svým pidi jackrusslem do parku, aby se taky trošku proběhl než bude úplně horko. Neskutečně mě baví jeho radost z každýho hozenýho kusu dřeva :D. Pak hurá na vlak zpět do města, odkud pocházím... Chtěla jsem to vzít pěšky na nádraží - přece jen jsem mladá a nemusím utrácet za tramvaj. To bych asi nebyla já, abych zase nenechala doma peněženku (problémy lidí, co často mění tašky).

Když jsem přijela na místo, uvědomila jsem si, jak dlouho jsem vlastně nebyla pořádně ve městě a jak mi připadá vzdálené ( i přes 20 let života v něm). Už jsem víc doma v Brně, ale zvláštní je, že mi to vůbec nevadí. A to se mému řekněme staršímu já úplně nepodobá :D. Jela jsem za přítelem k nim domů, kam měl přijet i můj taťka, abychom si udělali fajn den.


Na místě, jako tohle, se asi nejde mít špatně. Tak jsem se mohla opalovat a střídavě koupat, protože jsem na sluníčku nevydržela dýl jak 15 minut. Nejsem takovej ten smažící se typ holky. A taky se snadno spálím. Takže první radost byla z možného opálení (aka přestanu vypadat jako mrtvola). V mezičase jsem si udělala to nejlepší studený kafe ever (a nechápu, že úplně sama), + půjčila si z knihovny další super knížku od mého oblíbeného autora Kena Folletta - Na věky věků. A jelikož má 923 stran, tak ten název sedí...

 S jednou mojí kamarádkou máme obě sen a snažíme se mu nějak přiblížit. Můj sen je mít dobře fungující blog a její zase fotit. Tak jsme se domluvily na focení. Už od rána jsem nemohla dospat, jak jsem se těšila. Tak jsem vyrazila na trh, abych měla ovoce k snídani. Už jen ten samotný pocit, že se můžu sbalit a jít někam, protože chci a ne že musím :).