Den 15.

Den patnáctý přináší rozbor denních zvyků, činností. Což je teď pro mě celkem těžké určit, jelikož chodím do práce a každý den v úplně jinou dobu. Takže to mám všechno tak nějak převrácené.

Každý ráno, hned jak vstanu, jdu do kuchyně za Chuckem. Sednu si na jeho chlupatou deku a pomazlím se s ním. Tohle na ránu fakt zbožňuju. (A dělám to každý den bez výjimky.) Udělám snídani. Potom jsem se přesunula ještě zpět do postele, abych si vychutnala klidné ráno po dlouhé době.

Pak jdeme na procházku. Oprala jsem, umyla nádobí, navařila, obědvala a chvilku odpočinula. K tomu mi hraje Tom Odell. Výběr hudby je u mě dost náhodný.  Záleží na náladě. Znovu venčím. A pak už jsem vyrazila do práce. Večer jdu ještě jednou venčit, osprchovat se a zalehnout. Takhle simple jsou moje dny, pokud jde o tento týden.

Tenhle úkol je zde zahrnutý asi proto, aby si člověk sáhl do svědomí, jestli náhodou někde zbytečně neplýtvá časem. Jestli to nebrání jeho produktivitě. Myslím, že přes školní rok s tím budu mít daleko větší problém, než teď. Ale musím uznat, že to člověka pak nutí nad takovými věcmi přemýšlet pořád, ne jen ten jeden den. Což je super.



Den 16.
Don't buy anything for a day.
Někdy zbytečně utrácíme za prkotiny. Je potřeba si udělat občas radost... Jednou za čas. Nijak extra asi neutrácím za blbiny, ale mám jiný zlozvyk. Když jdu nakupovat a potřebuju tři věci, vrátí se domů s deseti. :D Není to potřeba. Tak na tom chci ještě zapracovat. A taky je dobrý si kupovat věci až dojdou úplně. Mám potom problém dopotřebovat ty starší věci. Protože jsem moc nadšená z těch nových.

Jako společnost konzumentů, bychom si měli uvědomit, kde se nacházíme a konzumovat vědomě a střídmě. Ze všech stran jsme zasypáváni reklamou, slevovými letáky a kupóny. Vsadím se, že ve většině běžných domácností je milion věcí, který vůbec nikdo nepoužívá, nepotřebuje a ani potřebovat nebude. U nás doma to tak bylo. Třeba obří stroj na posilování břišních svalů, kterej jsem používala maximálně já jednou za čas, a který vůbec nefungoval. Tuny těstovin a kafe ve slevě. Ještě teď mám husí kůži. Jedla bych těstoviny do konce života, jen abych to spotřebovala a neděsilo mě to množství.

Když jsem si tak nějak začínala utvářet "šatník" (asi v patnácti - byla jiná doba - minimálně pro mě :D), řekla jsem taťkovi: "Nikdy jsem nemohla nosit věci, které se mi líbí. Teď jedu do Prahy s kámoškou a její rodinou, můžu si tam něco koupit?" Taťka byl více než ochotný a dal mi dost peněz, což neměl dělat. Vzpomínám si, že jsem byla jako Alenka v říši divů. :D A kupovala všechno co mi cvrnklo do nosu (to je zase jiná pohádka, haha). Aspoň díky tomu dokážu teď ocenit, že je daleko výhodnější popřemýšlet, co mi chybí a jít hledat jen tohle. Vrátím se domů sice s jednou věcí, ale vynosím ji víc než celou tašku barevných triček z Tally Weijlu, který se roztrhnou po dvou vypráních ale jsou dvě za cenu jednoho - no nekup to! (Vážně, nekupuj to...)


Den 17.
Practice single-tasking...
Pro člověka, co se celý život snaží ovládnout multi-tasking je tohle obzvlášť výzva. Od malička mi bylo vytýkáno, že jsem strašně nepraktická. Těžko říct, jestli je to ještě pravda nebo ne. Doma při běžných činnostech dokážu dělat víc věcí najednou. I když jsem slyšela, že z vědeckého hlediska to není možné, že jen naučíme mozek velice rychle přepínat z jedné činnosti na druhou... (Teda, ženy naučí svůj mozek... :D)

Ale jakmile jsem v práci a myslím na něco jinýho, jde všechno do kytek. :D Udělám úplně něco jinýho než mám, nebo jinou velikost, no prostě katastrofa.

Proto chápu, že u činností, na kterých nám záleží, se vyplatí dávat pozor a nenechat se rozptylovat. Aby pak člověk nebyl sám proti sobě. Poslední dobou, třeba i když píšu sem, už nenechávám ani hrát hudbu. Protože to odvádí mojí pozornost a já pak nevím, co píšu. Takže tenhle den má rozhodně význam. A něco mi říká, že to bude těžší, než si dokážu představit...

Omlouvám se za zpoždění a mám dokonce i výmluvu. :D Byla jsem v práci. :(


den 11.
Dívám se na úkol pro den jedenáctý - přehodnocení závazků a povinností. Mám pocit, že to není jedenáctý den, ale minimálně dvacátý. Tak přehodnocuju, přehodnocuju... Řekla bych, že je vše tak, jak má být. Jen bych si přála, abych v dalším roce byla víc aktivní ve škole (ne, vůbec si to neslibuju každej rok) a taky bych chtěla pracovat sama na sobě. A daleko víc než do teď. Určitě ze sebe dokážu vymáčknout daleko víc, jen se mi moc nechtělo asi do teď.





den 12.
Cíle pro tento rok. Tak to je celkem jasný. Psát články, zveřejnit blog, být úspěšná ve škole i při hledání stáže a hlavně - si to všechno děsně užít. A trávit čas s blízkými. :) Tohle všechno a jsem spokojená! Možná sem tam nějaká návštěva ikei nebo malé malování doma. Nakonec je asi dobře, že jsem tyhle čtyři dny spojila v jeden, protože k tomuto tématu asi nemám co víc dodat. Jen doufám se zatajeným dechem, že se mi to všechno jakž takž podaří...

den 13.
Haha - vyčistit si šatník. Trošku s křížkem po funuse. Necelý měsíc zpátky jsem to udělala. A velice radikálně. Až na pár nejteplejších mikin, co jsou sice nevzhledný, ale zahřejou, šlo všechno pryč. Celej velkej pytel teď čeká dole ve sklepě, až najde lepší uplatnění tam, kde je to potřeba. A další velkou tašku plus krabici s několika páry bot vezu na chalupu, abych se tam pořád neklepala zimou. Je to sice strašný klišé, ale čím víc jsem byla radikální, tím líp se mi teď vymýšlí outfit a celkově se mi líp orientuje ve skříni, kterou navíc sdílím s čistícími prostředky a mixéry. :D Věci, kterými jsem si nebyla úplně jistá jestli dát na chatu, protože jsou moje oblíbené, ale zase je nenosím ven, jsem dala do šuplíku na doma. Hodně daleko od skříně, aby se tam nepletly.

Fakt jsem dost spokojená. Daleko líp se mi teď i určuje co potřebuju ještě koupit a co ne. V mojí skříni se dá snad všechno kombinovat se vším. Nikdy jsem nebyla ta, co by si koupila jednu věc a k ní celý outfit, protože to k sobě jde a pak to nenosí s ničím jiným. Kdyby jste mě potkali na ulici v běžný den (což je asi každý, pokud nejdu někam s přáteli nebo fotit), asi by nikdo z vás neřekl, že nad tím co mám na sobě nějak extra přemýšlím. Já asi neposoudím, jak mě vnímá okolí, ale tak tipuju. Hlavně když jdu na procházku se psem. V zimě večer klidně i v pyžamu. :D Ale takhle jsem to já. Stejně co víc potřebuju? Jendy roztrhaný kalhoty, šupáky a volný tričko? :D


den 14.
Naučit, nebo alespoň začít se učit něco nového. Když jsem nad tím přemýšlela, napadlo mě hned několik věcí. Třeba být trpělivější: občas se nesmyslně vytáčím kvůli prkotinám a tak... Ale to mi přijde trošku na dlouho. A tak bych se chtěla trošku víc naučit cvičit(?) yogu. :) To, co jsem do teď praktikovala, byla yoga pro začátečníky, zaměřená spíš na naučení cítění a poznání hlavní myšlenky. Ale chtěla bych zkusit i takovou tu klasiku. Chci vědět, jestli by mě to bavilo a hlavně zklidnilo. A taky jestli toho budu schopná sama doma nebo budu muset zajít párkrát na nějakou hodinu.




Tak já to půjdu zkusit a dám vědět... :)

Tak je tady konečně článek o mojí dekorativní kosmetice a jejím množství. Kdybych bývala věděla, že budu dělat tuhle challenge, tak bych si to všechno nevytřídila už měsíc zpátky. A dokonce jsem byla tak aktivní, že jsem to i všechno vyhodila. Většinou pokud si nejsem jistá, zda chci něco dát pryč úplně, udělám tomu něco jako half-way home. Uklidím to na místo, kam nemám až tak přístup a počkám, jestli mi věci chybí. V tomto případě jsem více než potěšena. Nechybí mi nic. Ani nepřebývá. Ideální stav.

Někomu se může zdát, že je toho i tak moc. Ale já se nehodlám zbavit všeho, jen abych byla dobrým minimalistou. Makeup je něco, co mě baví a tak mám ráda možnosti. Třeba pokud jdu na ples nebo nějakou významnější událost.



Když jsem začala pronikat do světa youtube a všech možných beauty guru, vždycky mě fascinovalo, kolik toho všeho mají. Za tu dobu se můj vkus hodně změnil. Raději mám tolik věcí, kolik tak nějak ještě zvládnu registrovat a unosit (nikdy jsem jich ani víc neměla). Je fajn mít možnost volby odstínů na léto a podzim, více stínů a podobně. Taky mám ráda vždycky hnědou i černou linku: hnědá vypadá velice přirozeně a černá je spíš na večerní líčení.

V době, která je obrácená především vstříc utrácení, shromažďování a chlubení se věcmi, je mnohdy těžší najít si vlastní cestu. Člověk má pocit, že pokud nemá tři šuplíky plný všeho možnýho, není to ono. Jiná věc je, pokud jde o líčení třeba na focení a tak. Tyhle lidi chápu, že musí mít každý odstín všeho v podstatě. Ale proč mít dvacet různých palet očních stínů? Jakmile vyjde nová NAKED od Urban Decay, všichni nemluví o ničem jiným. Je to perfektní marketingová strategie. Většinou jsou v těch paletkách hodně podobné odstíny. Takže proč mít doma několikrát to samý?

Časem plánuju vyměnit některé své věci za kvalitnější, ale tím vyměnit myslím kus za kus. Aby mi to nepřerostlo přes hlavu. Je super, když všem těmhle lidem chodí většina věcí zadarmo, ale já tohle asi nepotřebuju.


Tady je vše co vlastním. Možná časem udělám i detailnější článek (až budu pyšná na každý jeden kousek). Zatím je tohle jakýsi přechod z levnější teenagerské kosmetiky na kvalitnější ehm blogerskou? Můžu to použít? :D Nechci používat slovo dospělou, protože s tím se pro mě automaticky pojí krémy na vrásky a bůhví co.

Pokud by se někomu zdálo, že mám třeba moc rtěnek nebo štětců, tady je vysvětlení. Polovina těch "rtěnek" je pouze zabarvený balzám nebo hydratační rtěnka s troškou odstínu. A nerada se dotýkám obličeje holýma rukama, tak mám na všechno štětec.


Pár mých oblíbených věcí:

• Lummi drops od Gosh jsou ideální na léto - je to tekutý rozjasňovač, ideální třeba na festival (kde jsem nebyla)
• 16 hodinová dlouhotrvající rtěnka od Dermacol v odstínu 06 - tu nesundáte ničím kromě olejového odličovače, častěji ji nosím bez druhého kroku, takže je pak matná
• nově objevená řasenka Sexy pulp od Yves Rocher - prostě mi-lu-ju!
• Brow artist od L'oreálu - z jedné strany krémová tužka a z druhé štětec na rozblendění... teď ji asi nebudu potřebovat, protože jsem si nechala nabarvit obočí :D

Zadání znělo no emails or social media before lunch. A tak jsem prostě byla bez připojení do oběda, aby mě to nelákalo. Více o mém dnu bez připojení najdete v článku z prvního dne. :) Hlásím, že se nic zvláštního nestalo (viděli jste Švejka? nebo ještě líp četli jste?).

P.S. Největší omyl mýho života: dělat si obočí sama. Už nikdy. Radím dobře každýmu, najděte si někoho, kdo se tím zabývá a dokáže poradit. Váš obličej vám poděkuje. :)

Pokud by někdo chtěl podobný šikovný stojánek na všechny věci, je z Ikei (nečekaně). Jmenuje se příhodně - Godmorgon. :)

Sedmý den hlásá - streamline your reading list - tažke asi zeštíhlit seznam knížek ke čtení. Musím se přiznat, seznam nemám. :D Většinou čtu knížky, co mi zrovna frnknou do nosu... Asi si ani neplánuju něco takovýho pořídit, protože nečekám, že na to přes školní rok budu mít čas. Navíc můj vkus, co se knížek týče, je dost ehm nedefinovatelný. Někdy čtu celkem hodně oddechovou literaturu, jindy si vezmu historický román (to zní strašně vážně), ale ze všeho nejraději čtu asi motivační knížky nebo něco, co se zabývá trošku psychologií. A časopisy, hodně a klidně i starší čísla. Těžko říct. Rozhodně nejsem člověk, co by toužil přečít všechna díla od Humberta Eca nebo kompletní literaturu od Shakespeara. Prostě - v tomhle sem divná... Takže asi tak.

Celkem jsem přemýšlela, jestli má tenhle článek vůbec cenu, protože za tyhle dva dny nic novýho asi nemám. Ale něco jsem si slíbila a tak to dodržím, prostě to napíšu jak to je.



8. den

Mám se naučit užívat si samoty, ale troufám si říct, že tohle už jsem se musela naučit dřív. Vzpomínám, že vždycky, když jsem byla doma sama a věděla jsem, kdy kdo přijede, stal se ze mě čekatel. Je normální situace, kdy na někoho čekám třeba deset minut a tak se podívám na instagram a za těch deset minut vyrazit. Ale není normální něco podobnýho dělat celej den. Já jsem neuměla být sama. Nedokázala jsem ten čas ocenit. To mě nenaučilo v prvopočátku ani bydlení o samotě. To přijde časem. Postupně jsem se k tomu nějak dopracovala a teď? Vždycky se těším.

Nemám ráda být dlouho sama, ale rozhodně to dokážu využít. Občas mi přijde, že sem píšu fakt strašně samozřejmý věci. Jako teď - chtěla bych napsat větu: "a když jsem sama dělám věci co mě baví a ostatní otravujou." Pokud mám uvést příklad, tak většinou uklízím, protože mi nikdo nezavazí. K tomu si pustím buď do sluchátek nebo nahlas hudbu ( hlavně vůbec nikdy nezpívám ani netancuju, haha), přemýšlím, co chci v bytě ještě jinak, trávím nesmyslně dlouho času na pinterestu nebo na stránkách ikea, taky na youtube, chodím se psem do parku, jdu nakoupit, vařím, peču a u toho fotím nebo jenom fotím. Docela nuda že? :D Taky cvičím yogu nebo cokoliv jinýho (nerada cvičím, když je někdo doma). Patlám na sebe hrůzostrašně vypadající masky. I když mám takový štěstí, že bych tohle všechno mohla dělat i normálně.

Jen abych to uvedla na pravou míru. Žiju s přítelem, takže nejsem sama nikdy až tak dlouho. Myslím, že to bylo nejvíc tak týden a něco. Kdybych měla být jako úplně sama, žít sama v bytě a tak, rozhodně nemůžu prohlásit, že umím být sama. Ale vždycky mám doma aspoň psa. Klidně budu doma i týden sama, ale třeba rok? Nevím jestli bych to zvládla... A nevím, jestli zvládnu ještě někdy napsat v jednom odstavci slovo sama tolikrát. Zkrátka asi chápeme o co mi jde. A zítra mě čeká - downsize my beauty collection. Tak to jsem vážně zvědavá :D

•        být zdravá a šťastná
•       mít zdravou a šťastnou rodinu
•        založit zdravou a šťastnou rodinu
•        dělat, co mě baví (živit se tím)
•        dostudovat (pokud možno úspěšně)

Tenhle den může podle mě každý pojmout jak chce. Na straně jedné zbavit počítač či mobil přebytečných aplikací a souborů, vyčistit plochu, roztřídit aplikace do správných složek, zálohovat... Co víc k tomu dodat. Snad jen to, že tohle už praktikuju nějakou dobu, takže nemám moc o co se podělit. Možná tak o naprosto uspokojující obrázek plochy. :D


Nicméně další den nese pokyn nestěžovat si. Těžko říct, co je tím přesně myšleno. Pojala jsem to tak, že se budu snažit vyhýbat negativitě. Když něco řekneme nahlas nebo zopakujeme nějakou negativní zkušenost (pokud to není za účelem poučení), jako kdybychom se naštvali podruhé. Minimálně posilujeme tu negativní emoci v nás. Já to tak teda asi mám. A je to zbytečné plýtvání energie.

Pokud denně přicházíte do kontaktu s lidmi, je asi nad slunce jasný, že vás někdo vytočí - a ne jednou. Je zbytečný to potom rozmazávat před někým dalším, pokud o nic nešlo. Občas to nejde no, ale snažila jsem se na to zaměřit a uvědomovat si to. Tyhle malinký věci pak úplně mění potenciál celýho dne. Tuhle filosofii bych aplikovala i na cokoliv dalšího. Každá situace nabízí dvě řešení - totálně se vytočit a nebo to prostě přejít. Už takhle je dost negativních lidí a emocí všude kolem. Lidi se mračí jeden na druhýho, protože ještě nepochopili, jak super pocit máte, pokud se na vás někdo usměje jen tak - ono to nic nestojí a ani vám to nic nevezme. :) Tak se usmějte a mějte hezký den!

Musím říct, že tahle challenge opravdu prověří, zda to myslíte vážně. Protože hned první den nasadí těžký kalibr. Být celý den bez internetu a ještě k tomu v práci? Myslela jsem si, že to bude těžký a budu se nudit...