• 480g hladké mouky
• 225g hery
• 100g cukru
• 1 vejce
• 3 velká jablka
• skořici
• mléko na potření
• cukr na posypání

Možná jsem našla cestu, ale rozhodně nemůžu najít začátek článku...



Poslední rok v mém životě hodně změnil. O tom jsem tady vykládala už dost. Jen mi pořád nejde do hlavy pár věcí. Není to ani rok, co jsem si koupila svůj první foťák. A teď bych bez něj nedokázala žít. Stejně tak bych nedokázala žít jinak, než jak žiju teď. To všechno se vykrystalizovalo za pouhý a necelý rok? A co jsem dělala před tím? :D

Před tím jsem neustále plnila přání ostatních a tak nějak se plácala na jednom místě. Měla jsem vždycky hodně zájmů. Proto jsem asi nikdy nevěděla, kterým směrem jít. Od ježdění na koích, přes malování, tanec, pečení, po pletení oblečků na psa. :D I když jsem toho dělala dost a taky mě to bavilo, nic z toho jsem nebrala nikdy vážně. Vážně ve smyslu - jo, tím se chci živit. Ale není to jen o povolání. Pořád jsem byla svázaná názorem ostatních i v jiných oblastech. Bála jsem se někomu odporovat. Mít jiné hodnoty než lidi, na kterých mi záleželo. Asi se teď nechci úplně pouštět do úvah, jestli bych vším tímhle neměla procházet dřív než na střední, zejména ve třeťáku a čtvr'táku. Ono to tak prostě bylo. I díky tomu tlaku volby vysoké, aneb teď si vyber čím budeš po zbytek života.

Jedna věc spojovala všechny události v mém životě jako ona pomyslná červená nit. Nejistota. Bála jsem se mluvit na víc lidí, bála jsem se dělat, co mě baví. Pořád jsem hleděla na to, jak vypadám v očích jiných lidí. To je asi u dospívajících lidí normální. Ale řekla bych, že u člověka s tak intenzivními prožitky, jako jsem já, bylo tohle skoro až na hranici paniky. A teď se za to docela slušně biju do hlavy. :D Když si představím, jak jsem si třeba koupila něco na sebe a bála se to nosit do školy, protože je to jiné. Achjo...

Ale jestli ve mě byla jedna věc ještě víc zakořeněná než nejistota, byla to vždycky móda, design, celkově estetika. Vždycky mě strašně naplňoval pouhý pohled. Do časopisů - na ten vymyšlený, krásný a nereálný svět. Byla jsem snílek. Představovala jsem si, jak by vypadal můj šatník "až budu velká". A všechny tyto sny se mnou rostly a vyvíjely se. Jako malá jsem chtěla být módní návrhářka (nečekaně). S postupem času přišel můj první blog (doufám, že neexistuje spolu s dalšími asi pěti) a můj první výtisk časopisu Elle. Vždycky jsem váhala, jestli tu stovku za to utratit nebo ne. Jak jsem si ho jednou pořídila, nemohla jsem přestat. Byla to závislost. A tak jsem asi šest let poctivě sbírala čislo za číslem. S tím se zrodila taky idea být redaktorkou něčeho podobného. Nebo aspoň psát, ale teď už "vážně".

Spolu s Elle jsem sledovala několik (přelož jako nezdravě moc) módních blogů. A snila o životě blogerek. I když se leccos změnilo - Elle už nečtu a nechci být stejnou blogerkou, jako většina. Celkově nálepky moc neuznávám - blogerka, vegetariánka, hubeňour, co já vím... (O tom vegetariánství zase jindy.)

Proč tohle vůbec píšu? Věřím, že je venku spousta lidí, kteří váhají. Kteří ještě nebyli schopní odvážit se a skočit do svého vysněného světa. Já jsem taky nikam neskákala. Pěkně v soukromí si tady tutlám tenhle blog už skoro rok. Zkouším si to. Kdybych tohle neudělala a zveřejnila ho hned, asi bych si nebyla takhle jistá a nestála si za tím tak pevně.

Takže znovu, proč tohle píšu? Protože se ze mě stal konečně člověk autentický sám k sobě. Nic není ještě dokonalé, ale já to tak ani nechci. Našla jsem svůj styl - v životě, módě, psaní, škole... Zredukovala jsem počet věcí kolem mně a věcí, co putují do mně. Teď upřednostňuji kvalitu nad kvantitou. A taky, mimochodem, jsem si udělala RADOST. Jako opravdu velkou radost. Asi větší, než můžu popsat. Ale nechci tomu říkat splněný sen, protože nemám ráda materialismus tohohle typu. Ani bych se nechtěla s ničím vytahovat. Jen jsem si nikdy nemyslela,  že by bylo tohle všechno možné. Takže, koupila jsem si Macbook a zrcadlovku TADÁÁ. (A za svoje.) Ne že bych potřebovala Apple kvůli značčce, ale kvalita jejich produktů je neoddiskutovatelná. A tak tady s nikým diskutovat nebudu. :D Prostě tohle si myslím a tomu věřím. V případě zrcadlovky bych si možná o splněným snu hovořit dovolila. A tak si to teda taky dovoluju (haha). Spolu s tím je splněnej sen teď celej můj život. A já se těším, co dalšího přinese <3


Ještě přikládám video člověka, jehož videa jsou pro mě inspirací. I když na jeho konci uveřejňuje svoji kolekci šperků, vím, že tohle video by vzniklo i tak. Protože tenhle člověk je ve svýc videích neuvěřitelně autentický. I když si někdo může myslet, že jsem naivka. Tak já jí raději budu, aby mi věci jako tyhle přinášely potěšení. :)

Celou Domčinu tvorbu si prohlédněte zde.

Nedávno jsem měla odevzdávat rozhovor do jednoho předmětu ve škole. Tak jsem si to ulehčila, vyzpovídala jednu z mých nejbližších kamarádek a zároveň nejzajímavějších lidí co znám. Výsledek našeho klábosení jsem si zamilovala. Celkově byl celý proces tvorby strašně příjemný a inspirativní. Ještě doma jsem si živě představovala celou situaci, která mně naplňovala hřejivým pocitem. Je ale jedna věc, která mě na našem přátelství desně mrzí. Skutečnost, že společně strávený čas ubíhá tak neúprosně rychle. Domča je prostě jedna z těch lidí, se kterými strávíte půl dne, ale připadá vám to jako deset minut. A připadá vám to hodně nefér. :D

Když jsem tenhle nápad na téma článku sdělila jedné ze svých kamarádek, řekla mi něco ve smyslu: "Ale už to, prosím, udělej z něčeho dostupnýho, ať mám šanci to taky vyzkoušet." :D - Tak já se teda pokusím.

Zima je za dveřmi a podle mě je nejvyšší čas se dozvědět alespoň trošičku o tom, jak správně pečovat o pleť v nižších teplotách. Nechci se opakovat, ale mám pocit, že svoji pleť už dobře znám. A proto kdykoliv si "řekne", dopřeju jí přesně to, co potřebuje. Ale každý má jiný typ pleti, a proto se budu snažit co nejvíce zobecňovat. Samozřejmě, že je tento článek založen pouze na mých zkušenostech - nejsem odborník a ani se nestavím do této pozice.


Proč potřebuje pleť v zimě odlišnou péči?

Je to dáno především měnícími se podmínkami. Což není nic překvapivého, pokud se nad tím zamyslíme. Doma si rády občas pořádně (pře)topíme, pak najednou vyrazíme ven, kde už je třeba pod nulou a k tomu pořádně fouká. Je asi jasný kam směřuju. Střídání teplot kůži v dlouhodobém hledisku moc neprospívá. Póry jsou nuceny se pořád otevírat a zavírat, cévy se v závislosti na teplotě stahují a zase vrací do původní velikosti, svrchní vrstva pokožky je se daleko rychleji vyměňuje a regeneruje. Navíc v zimním období je sluníčko daleko blíž naší planetě, a proto je taky agresivnější.

Hydratace jako (nejen) zimní evergreen

Samozřejmě to znamená dostatečné pití vody, ale nejen to. Paradoxně stejně nebo možná ještě více jako teploty pod nulou pleť vysušuje topení. Proto je potřeba hydratovat důsledněji. Na zimu se nejvíce hodí hutnější krémy - a to jak noční, tak i denní. Podívej se na složení, jestli má vyšší obsah tukových složek (rostlinných másel, rostlinných olejů, lipidů, cholesterolu, ceramidů...). Ty dobře chrání obličej před nepříznivými vlivy počasí. Zároveň je dobré se vyvarovat krémům obsahujícím velké množství vody, jelikož ta - přirozeně - v zimě zmrzne a poškozuje tak pleť mikroskopickými krystalky ledu.



Pokud sis ještě nekoupila žádný oční krém, teď je asi nejvhodnější doba si nějaký pořídit. V okolí očí je totiž kůže nejcitlivější. A zvlášť v zimě si zaslouží důslednou péči - čili aplikaci ráno i večer. Šlápnout vedle nemůžeš ani investicí do kvalitního krému na ruce. Protože na rukou nejsou žádné mazové žlázy, měli bychom o ně pečovat ještě více než přes léto. A to samé platí o nehtech. Pokud máš pokožku rukou vysušenou, je taky fajn vyvarovat se zbytečnému mytí rukou nebo namáčení rukou do vody s čistícími prostředky (ale uklízet můžeš bohužel pořád díky rukavicím). :/

Nezapomínejme ani na zbytek těla

Já se v zimě měním v cibuli. Pravidelně na sebe nabaluju vrstvy oblečení, což tělu moc neprospívá. Kůže nemůže pořádně dýchat. Taky si ráda vlezeš do horké vany a modlíš se, abys ji nemusela nikdy opustit? Tvoje pleť se v té samé chvíli modlí, ať co nejrychleji vylezeš. :D Proto omez horké koupele na minimum. Buď se čváchej míň dlouho a nebo ve vlažnější vodě, ne přímo horké. Ale pokud je z tebe rampouch, tak neváhej - ono se jednou nic nezblázní. A hlavně se nezapomenout natřít, že? Znovu je lepší zvolit hutnější a mastnější krém, klidně i tělové máslo nebo olej.

Udělej svojí pleti radost

Jednou týdně bys měla použít peeling, abys pomohla odstranit vyschlé odumřelé buňky. To pomůže nové pleti pod touto vrstvou lépe dýchat. Nechceš utrácet? Tak si udělej peeling doma. Já mám nejraději kombinaci třtinového cukru a oleje (olivového nebo kokosového). Není tady žádný nutný poměr - prostě aby to nebyl samej cukr nebo jen olej. Tohle můžeš použít na celé tělo. U obličeje opatrněji - stačí jemný krouživý pohyb, není potřeba hrubé síly. :D



Co se suchými chodidly? Mě se hodně osvědčila "obyčejná" vazelína (perfektně se hodí třeba i na lokty a kolena). Když jdu večer spát, namažu si pořádnou vrstvu na chodidla, promnu je a nasadím si nejchlupatější ponožky co najdu. :D Teplem pod peřinou se vazelína líp vtřebá a ráno jsou nožičky jako nový. A možná není od věci použít peeling i na tuhle část těla ještě před mazáním.

Že by se v článku péče o pleť neobjevila žádná maska? Omyl!
Smíchej stejnou část bílého jogurtu a medu. Nanes na pokožku a nechej deset až patnáct minut působit. Jogurt se jako zázrakem vcucne do pórů a na povrchu zůstane krusta z medu, která ještě ke všemu pomůže pleť stáhnout a zpevnit.

A nakonec to nejlepší... Maska na vlasy - taky domácí. Sem si jistá, že tohle snad znají úplně všichni. Ale pro případ, že by tohle někomu uniklo...

Vyzkoušela jsem zatím tři různé varianty. Samotný olivový olej, samotný kokosový olej a jeden z těchto olejů smíchaný s kondicionérem. Důvod, proč zmiňuji oba oleje zvlášť, je následující. Slyšela jsem, že oliváč se vstřebává do vlasů lépe než kokosák, ale co je na tom pravdy nevím (zdroj: známá kadeřnice). Každopádně je asi fajn to střídat. Princip je jednoduchý: pokud víš, že už nikam nepotřebuješ jít, nanes si množství oleje do vlasů především od půlky ke konečkům. Potom si udělej drdol - doporučuju použít buď plastové gumičky na styl bobble nebo nějaké hoodně staré. Další krok je dobrovolný. Pokud drdol zavážeš do sáčku buď jen tak nebo ještě přidáš ručník, teplo opět zvýší absorpční schopnost. :) Tuhle masku nechávám působit co nejdéle. Potom si vždy vlasy umyji raději dvakrát po sobě, aby nezůstaly mastné.




Protože nechci nikoho ovlivňovat svým výběrem, ani nikomu nic nutit, ponechala jsem si tuto část na konec. Zde je výčet produktů, mezi kterými si volím různé kombinace:

• denní krém: hutnější varianta - Yves Rocher Sensitive végétal, lehčí krém s funkcí matující báze pod make up - Nivea makeup starter dry to sensitive skin
• noční krém: Nivea baby :D jo, vážně!
• oční krém: Yves Rocher Sensitive végétal
• pleťový olej: Alverde Bio-růžový olej
• odličování lehčího denního makeupu (který většinou stejně nemám): Nivea baby Wash lotion
• pleťové tonikum: Yves rocher Sensitive végétal
• tělový krém: Cien Med sensitive body lotion
• tělový olej: Nivea baby - překvapivě 

Sedím doma na gauči, jsem zabalená do deky a v rukou mě příjemně hřeje hrnek čaje. Dívám se na na svůj oblíbený film a přitom občas vykouknu z okna. Stromy dostávají rozmanité odstíny podzimní palety barev, spousa z nich už leží na chodníku. Venku se ochladilo a já můžu vytáhnout všechny roláky, šály a další doplňky s touto roční dobou spojené... Zní to jako sen? Taky že je - tady je realita:

Ještě minulý týden v sobotu jsem byla s kamarádkami na brunch v Marináda store. Měla jsem na sobě jen tričko a bundu, kterou jsem si ale musela hned záhy sundat. Sluníčko tak příjemně hřálo, jako by snad nikdy nemělo přestat. A pak prásk. Z ničeho nic je venku šest stupňů, fouká mrazivej vítr a do toho ještě prší.

Při každé cestě do školy nebo z ní mi mrzne zadek. Což se ale obratem mění, jakmile vstoupím dovnitř. To ze sebe zase všechno strhávám, abych se ubránila pocitu, že jsem v sauně. A pak jsem najednou ověšená jako vánoční stromek. Je to vůbec legální mít na sobě tolik vrstev oblečení? Proč všichni ostatní mají svetr a koženou bundu, když já mám zimní kabát, šálu a teplý ponožky? Ale už jsem viděla i lidi v čepicích - to mě uklidnilo.

Pořád nechápu, proč je jenom mně taková zima. A hlavně nevím, co budu nosit až bude pod nulou? Opravdu bych chtěla mít podzim ráda, ale tohle není podzim jak ho znám nebo jak si ho pamatuju. Tohle je jenom ZIM.

Jak tohle přežít? Čaj, čaj a zase čaj...

Podzim pro mě znamená mít neustále v ruce hrnek nebo termosku plnou čaje. Kafe piju spíš jen občas na chuť - k tomu se váže i ono pověstné Pumpkinspiced latté ze Starbucks.
Jsem milovník zeleného čaje. Buď čitě zeleného nebo s příchutí jasmínu. Ta lehká a delikátní chuť je pro mě prostě něco, co se mi nikdy nepřejí/nepřepije. Ale jakmile je mi zima, sáhnu po výrazných ovocných nebo černých čajích. I když nesladím, občas se neubráním lžičce medu. Tohle mě vždycky zahřeje a postaví na nohy. Teda občas mě to pěkně uspí, ale zahřeje v každým případě. :D

Pokud čaj není dost, přidej obří šálu

V různých barvách, délkách, vzorech a tloušťkách. Šály jsou všude. Kromě klasického uvázání kolem krku na milion způsobů jde tenhle geniální doplňek použít jako deka, pončo nebo dokonce polštářek pod zadek. (Máme ve škole nepohodlný a studený židle.)

Pokud mám na sobě kabát bez šály, není to ono. Jako minimalistu mě překvapuje, že mi skutečně něco připadá neúplný. Ale vrstvení oblečení k podzimu asi prostě patří. Ať už vyznáváte jakoukoliv podobu estetiky.

Další podzimní nezbytnosti

V tuto roční dobu je pro mě důležitější než kdy jindy cítit se útulně. Po celém dnu stráveném v sychravém počasí nebo na nepohodlných školních židlích není nic lepšího. Bez čeho se neobejdu jsou určitě svíčky. Nic nedokáže navodit takovou atmosféru jako zapálená vonící svíčka a nebo světýlka. Jelikož se teď velice brzy stmívá, působí tato kombinace vskutku kouzelně.

Dalším velkým témetem podzimu je jídlo. Právě teď přišel čas (alespoň pro mě) na všechna pořádná sytá a teplá jídla. Od polívek po rozpečenou bagetu, všechno prostě musí být teplý. :D Takže snídám pořádnou porci ovesné kaše, která ani kolikrát nejde vidět přes všechno ovoce a ořechy. K tomu si dám gigantický hrnek čaje a jsem spokojená. Další věcí neustále se opakující v mém jídelním repertoáru jsou toasty nebo jakýkoliv rozpečený pečivo. S bylinkovým máslem, trochou sýra, už se mi sbíhají sliny. Pak stačí už jen pořádně horká vana a šup pod deku k tomu zmíněnému filmu, jak jsem psala už v úvodu. Jak se tak dívám, nakonec ten podzim možná přežiju...

Dostála jsem svým předsevzetím (nemám to slovo ráda, ale nevím, jak to jinak nazvat) do nového semestru. Začala jsem chodit do studentského časopisu. Jak už to tak bývá, moc se mi nechtělo. Doposud jsem všechno do školy psala z "donucení". Všechno bylo povinné. Proto tohle pro mě byla výzva - nebyla a nejsem si jistá, zda umím psát všechny ty žánry dobře. Začala jsem tedy studiem korektury článků prostřednictvím jedné dobré duše. Abych se moc nezahltila teorií, začínám něčím příjemným.

V sobotu jsem se přidala ke kamarádkám a šla jsem fotit "Burgrfest jako Brno". Byla to naprosto spontánní akce, navíc nad rámec mnou do budoucna připravovaných článků. Jelikož šlo o focení jídla, užila jsem si to do sytosti. A tady je výsledek - pár mých nejoblíbenějších záběrů. :)

Tenhle mini burgr byl děsně roztomilej...