• 2 a pů hrníčku vloček
• 1 hrníček pšeničných otrub
• dvě velké lžíce medu
• dvě lžíce kokosového oleje
• zralý rozmačkaný banán
• kokosové plátky
• oříšky
• skořice

Nejprve si na mírném plameni rozehřejte med s olejem. Do větší mísy nasypte všechny suché suroviny. Já jsem se držela při zemi a použila jsem na dochucení jen kokosové plátky a mandle. Vy přidejte jakoukoliv vlastní kombinaci. Až se med s olejem spojí, přelejeme tekutou směs do mísy a přidáme rozmačkný banán. Teď jen pořádně mícháme, aby se vše spojilo. Pečeme na plechu vyloženém pečicím papírem asi na 170°C. Granola by se měla spíše sušit, než péct. Opravdu záleží na každé troubě, tak opatrně. :)

Během pečení minimálně dvakrát pořádně prohrábneme celý plech, aby se granola upekla stejnoměrně. Potom necháme vychladnout a přesypeme do uzaviratelné nádoby.

Sedím v atriu naší fakulty a snažím se nějakým způsobem zpracovat své pocity. To, co minulý začátek semestru zaplnilo nadšení z nového a nepoznaného, střídá děs a úzkost. Snažím se to statečně rozdýchávát. :D I když mám méně předmětů, rozhodně to bude časově náročnější. A když říkám náročnější, myslím tím hardcore (pro člověka, co si rád dopřeje lenošení). Tohle všechno mi dělá starosti a to jsem ještě ani nezačala. Taky si říkám, jestli to má cenu, strachovat se předem.



Na druhou stranu mi dělá radost pozvolný začátek jara. Konečně bude světlo a normální den. Protože ta temnota se rozhodně podepisuje na mojí náladě. Už nemusím chodit navlečená jak sněhulák, ale můžu si dovolit ten luxus - rozepnutou bundu a kalhoty ohrnuté nad kotník. Wohou!


Dneska je fajn den s příjemným počasím. Vyspala jsem se opravdu skvěle, jak už dlouho ne, a měla jsem krásné ráno. Následovala úvodní přednášku o Československé zahraniční politice, která byla sice nudná naprosto odstrašujícím způsobem, ale její obsah mě celkem zajímá a je mi blízký. Aspoň teda doufám, že v té makovici ještě něco od maturity zůstalo, (prosííím).


Teď čekám v atriu se zbožným přáním, že snad napíšu něco kloudnýho a čtivýho. Potom vyrážím s Domí na oběd do Forky's. Taková spontánní akce, ale už mám hlad! Jejich jídlo je prostě aahh. Všechno vegan a skvělý. I když vegan nejsem, musím přiznat, že vaří opravdu výborně. Jednou za čas si takhle někam vyrazit není vůbec špatný. Dneska to beru v rámci terapie a zapuzení špatné nálady. Takže dvojí výhra. (Trojitá výhra, potkaly jsme tam kámošku Terku!)

Po milém obědě jsme ještě prošmejdily město a koupily nějaký ty "nezbytnosti". Mezi ně patřil i čaj Maté s vtipným názvem Super tělo. Chtěla jsem něco na povzbuzení, abych pořád neusínala. Tak jsem si rovnou udělala doma jeden šálek. Má příjemnou citronovou vůni, ale v chuti převládá Maté, což se mi líbí. Sedím a popíjím čaj. Z útrob postele se vyhrabal můj "hyperaktivní" pes. Tak jdeme ven. Potkala jsem souseda, který venčil svoji krásnou a hrozně poslušnou fenku vlčáka. Mám dojem, že je to tak trošku Chuckův crush, i když je tak šestkrát menší. Je to asi jediný pes, se kterým si hraje bez zábran. A mě baví je sledovat. Navíc si vždycky poklábosím s panem sousedem, i když by člověk mohl říct, že třeba nemáme nic společného.

A teď půjdu na redakční radu našeho fakultního časopisu, v rámci kterého budu psát tento týden recenzi o představení divadla studentů JAMU. Už se těším. Moje minulá zkušenost s nimi byla neskuečně pozitivní. Je krásné vidět mladé lidi zapálené do divadla. Celé představení dostává úplně jinou dynamiku.

Snídaně
Znám spoustu lidí, co nesnídá. Tohle asi vůbec nechápu. Pro mě den nezačíná bez snídaně a je to zároveň jediné jídlo, na které se vážně těším. Takže to občas skončí i tak, že snídani večeřím. Obzvlášť v zimě, kdy mám chuť na sytá, teplá jídla. Jinak snídám většinou sladké snídaně, výjimkou je můj milovaný avokádový toast. Ale tenhle článek by nemusel být jen o jídle.

Koupele
Další kontroverzní věc, která rozděluje lidstvo na půl: máte raději sprchu nebo koupel? Já rozhodně holduju dlouhým horkým koupelím. Sprcha pro mě od malička byla spíš rychlý nepříjemný zážitek. Časem jsem si zvykla, hlavně z důvodu studentského života a účtu za vodu. :D Věřím, že něco jiného je mít doma sprchový kout. Ale kdybych měla možnost volby a na ničem by nezáleželo, vždy si vyberu vanu. Svíčky, balistiky, peelingy a masky už jsou potom jen příjemným bonusem či odměnou po dlouhém dni.

Procházky
Od chvíle, co mám psa, jsem minimálně třikrát denně na čerstvém vzduchu jen díky němu. I když by se o tom dalo polemizovat, vzhledem k momentální smogové situaci. Ale jinak jsem mu hrozně vděčná, jelikož jinak bych se některé dny ven snad ani nedostala. Po ránu se člověk hezky probere, po škole zklidní hlavu a večer... Večer s tím občas bojuju, nebudu lhát. Někdy je tma, někdy zima, někdy obojí. Ale i tak, tohle se dá překousnout. A není nic hezčího, než toho malýho drobka vidět s klacíkem v puse jak si vesele poskakuje a doma potom spokojeně spinká.


Jasmínový čaj
Já a čaj, to je hodně dlouhý příběh. Z dětství si pamatuju i svýho taťku, jak nosil všude s sebou termosku. Byl tím vážně pověstný. Vzpomínám si - jednou jsem měla děsnou žízeň, když se mnou byl na pískovišti. Jelikož měl svoji termosku jako vždy, dal mi napít čaje. A já ho zase hezky vyprskla, protože nebyl oslazenej a byl dost silnej. Je to asi hodně velká samozřejmost, takový čaj. Ale pro mě to hlavně později symbolizovalo takovou tu chvilku pro sebe.
Kousek od domu jsme mívali malý krámek provoněný kořením a čaji. Většinou tam končilo dost mých peněz. Jasmínový čaj jsem ale poprvé ochutnala až později. Od té doby jsem si jej vařila neustále. A ta láska trvá. Přerostla a přelila se i díky svojí podmanivé vůni do lásky k parfémům s jeho podtóny. Té delikátní chuti i vůni se prostě nic nepodobá.
Hudba
Nechci se pořád opakovat, ale k hudbě mám také vztah již od mala. Stejně tak, jako k tanci. Ono se to nakonec hezky propojuje. Když se mě někdo zeptá, co poslouchám, nedokážu odpovědět. Většinou podle nálady. Poslouchám staré oblíbené interprety a stejně tak i nové. Pomalé i rychlejší, jemné i tvrdší žánry. Moje srdcovky poslední doby jsou: Tom Odell, Nothing but thieves, Garden city movement, vždycky se ráda vracím ke Coldplay, One republic, Beyoncé, klidně i Linkin park. Další věcí, kterou zbožňuju, je Spotify. Několik jejich playlistů točím pořád dokola - Your coffee break, Coffeehouse, Hanging out and relaxing, Wild + Free, Morning acoustic... A kdy poslouchám? Prakticky neustále. Doma mi skoro pořád hraje hudba jen tak do podkresu. Když někam jdu, mám sluchátka. Když někde čekám, mám sluchátka. I když uklízím, mám sluchátka. :D Vlastně jsem si za tu dobu vypěstovala "fobii" - někdo zvoní a já ho neslyším. Nebo že na mě někdo volá, já se neotočím a budu pak vypadat děsně nevychovaně.


Knihy
Obzvlášť v podzimním semestru jsem měla neustále pocit, že žiju v jednom hektickém kole a chci se zastavit. A proto jsem čím dál víc sahala po knihách. Není nic tak osvobozujícího, jako nechat se přenést na jiné místo, do jiného času a mezi jiné postavy. Navíc si hodně ráda příběhy z knih vizualizuju podle sebe. Potom jsem taky většinou hodně zklamaná, když se podívám na film natočený podle knihy. Musím přiznat, že knihy byly i součástí prokrastinace ve zkouškovém období. Příběhy, které mi nedají spát a neustále otáčím další a další listy, píše například Ken Follett. Je profesorem historie, ale spoustu postav si vymýšlí a zasazuje je do reálných událostí té doby. Zejména trilogie Století, mě totálně uchvátila. Já, která jsme nikdy nechtěla číst obrovský knížky, jsem najednou za týden na dovolené přelouskala devíti set stránkouvou knihu a pořád jsem neměla dost. Upozorňuji, že jeho knihy jsou vysoce návykové.

Diáře a sešity
Vymyslet poslední pro mne nepostradatelnou věc mi dalo opravdu nejvíce zabrat. Přemýšlela jsem nad více variantai, ale většina z nich byla vzhledem k ostatním nevyhovující nebo moc banální. Nic, co by mě nějakým způsobem definovalo. Moje láska k papírnickým produktům započala také velmi brzo. Vždy jsem měla doma spousty notýsků a krásných per, do kterých jsem si zapisovala všechno možné. Měla sem taky nespočet svých deníčků. Nemyslím si, že bych někdy začínala větou - můj milý deníčku, ale denní záznamy jsem si psala určitě. A pak jsem byla děsně naštvaná, když na to můj starší brácha přišela všechno si přečetl. :D Od té doby uplynulo hodně vody, ale stále si připadám jako malá při výběru těch správných prupisek pro další semestr. Vždy jsem dávala pozor, abych psala hezky a všechno si až přehnaně podtrhávala. Nyní píšu rukou stále míň, především kvůli škole, kde tempo přednášejícíh kolikrát nejde stíhat ani na klávesnici. Ale zapisování do diáře si pořád užívám až moc. Občas se nudím a tak přidám i nějakou kresbu. Už mi to nejde tolik, jako když jsem byla menší, ale jako vizualizace to stačí.

Malá noc módy tady v Brně je asi jedinou událostí svého charakteru, se kterou jsem se teda alespoň já nebrňačka zatím setkala. První ročník shromáždil pod jednou střechou tvorbu nezávislých návrhářů z řad studentů spolu se zavedenými designéry a značkami. Celá událost se odehrávala v prostorách Mosilana hub, které svou industrialitou (jak jinak) propůjčily přehlídkám osobitý charakter. Až na ten výšlap do pátýho patra dobrý. :D


Pro mě to byla velice přínosná zkušenost a zajímavá událost. Tvorba některých designérů mě hodně bavila, zároveň jsem ale musela koukat, abych fotila. Jak jsem psala v minulém článku, opravdu jsem cvakala do roztrhání těla. Ještě teď necítím ruce. Jako správný fotografky jsme si na drzo stouply přímo před molo, ale musím podotknout, že to stálo za to!


Jsem ráda, že jsem si ověřila svoje schopnosti v praxi a dokázala nafotit pár desítek fotek, ze kterých jsem vybrala jako vždy to nejlepší. Jednotlivé bloky přehlídek byly rozděleny podle společných komponentů. Díky tomu měla show plynulost a spád. Krása střídala nádheru, a tak vám do těch fotek nebudu moc kecat, udělejte si názor sami. :)









 ...spolu se Salonem č4, který můžete znát z předchozích článků. Společně vystoupili v bloku New and newer.

My Linh používala při výrobě svojí kolekce tradiční vietnamské materiály spolu se zavedenými postupy.

Přehlídka modelů Johany Skálové měla nebývalý úspěch. Dle mého názoru hlavně díky zdůraznění ženských tvarů a nositelnosti jednotlivých kousků.

Na fotce to bohužel není tolik zřetelné, ale X na batohu bylo podsvíceno led světly. Skvělý nápad!

Nějak nevím o čem psát... Snažím se každým příspěvkem něco říct, s něčím poradit, něco ukázat...  V posledních dnech se ale moje myšlenky ubírají jiným směrem. Nechtěla jsem to sepsat, protože mi takový článek přijde až moc negativní, ale zkusím to podat neutrálně. :)


Snažím se přijít na to, co cítím. Abych se pak mohla posunout dál. Na sociálních sítích sleduju hodně blogerů a lidí z tohoto světa. Většinou hlavně kvůli tomu, abych se učila. Ve většině případů se mi třeba jejich tvorba úplně nelíbí nebo nemám stejný styl, ale je taky dobré tohle registrovat. Člověk pak přijde na to, co má vlastně rád a co sám chce.

Mám tenhle svět ráda. Přijde mi fascinující, že naše doba umožňuje z téhle vášně, posedlosti, hobby udělat plnohodnotnou práci. Časem jsem se naučila respektovat tvorbu všech. Nesnažím se být negativní ani nikoho shazovat. Snažím se vžít do jejich situace. Protože to, co dělají a vytváří ostatní, určitě dělají se stejným zapálením jako já. Aspoň doufám. A pokud jim to přináší tolik radosti, stojí to za to. Tím chci říct hned na úvod, jak to mám.

Jsou ale věci, který mě poslední dobou napadají stále dokola. Cítím se asi strašně ohromená. Každý den u těch samých lidí vidím tuny a tuny produktů. Buď jim přišly zdarma nebo si je koupili, to je fuk. Hlavně nechci aby to vyznělo tak, že to někomu závidím. Vůbec ne, těžko si dokážu představit, co já bych s tím dělala. Navíc když jeden takovej balíček obsahuje veškerej můj makeup. :D Hlavně pokud to samý vidím v jeden den na všech profilech, přijde mi, že je tady něco špatně. Pak začnu mít alergii na ty věci jen díky té četnosti, s jakou se objevují. A tak mám potom vždycky pocit, že všechno bylo řečeno, ukázáno... A že tu není pro mě místo.

Zároveň vidím, že i když chci ve smyslu blogu růst, nechci rozhodně směřovat k něčemu takovýmu. Ale zase pokud bych se tím ráda živila, asi by bylo dobrý si nějakou kačku vydělat. Takže se točím v takovým bludným kruhu. Rozhodně se nikdy kvůli penězům tenhle blog nestane něčím komerčním (to chci vyjasnit hned, protože to bude trvat sto let než za tohle dostanu peníze, což je v pořádku). Budu tady psát a představovat jen to, za čím si stojím. Jako do teď. :)


Jen se občas asi ocitám v situaci, kdy mě tohle strašně pohlcuje a nemám prostě chuť nic tvořit. Je to vyčerpávající. Snažím se do každýho článku vnýst duši a srdce do každé fotky. I když to tak možná nepůsobí. Asi jsem jen kreativně unavená (existuje něco takovýho?). Měla bych si lupnout nějakej kreativní nakopávač. :D Třeba zítřejší Malou noc módy tady v Brně! Budu fotit a psát do roztrhání těla.