S blížícím se koncem praxe začínám přemýšlet, co bude dál... Tyhle myšlenky mě opustili na skoro celé tři měsíce. Každý den jsem řešila spíš, jak přežiju ten další. Jakmile jsem si na celý ten rytmus zvykla, přišel konec. Nebo spíš přijde - za dva týdny. Jestli se z praxe stane práce, je otázkou. A ta otázka mě dost tížila v posledních pár dnech, i když nemám nejmenší vliv na její rozluštění. Proto jsem se rozhodla to nechat plavat.

Tak mě napadlo sepsat krátký článek o možná ožehavém tématu. A možná dost pošetilém. A možná taky ne...

Celé léto chodím do práce a jelikož jsme tam jako nejmladší z posádky celé redakce, klade to na naše vystupování a prezentaci jisté nároky. Nebo to tak aspoň cítím sama za sebe. Možná proto, že se mne ptají na věk i občanku neustále i v blbým Lidlu když kupuju savo, a to bohužel nepřeháním. Proto jsem cítila potřebu se jako většinu dní hezky nalíčit a nějak vypadat. Jenže v těch vedrech je to dost únavné. Navíc jsem měla pocit, že se celá roztíkám, všechno se obtiskává a pak z toho má člověk daleko horší pocit, než kdyby se líčením ráno vůbec nezabýval.



A proto jsem se taky zabývat přestala. Maluju se přes léto (vlastně pořád) celkem minimálně. Tak si říkám, že je to vlastně asi úplně jedno. Já na sebe stejně celý den nevidím, takže co. :D A všem ostatním se předem omlouvám. Když mám to štěstí a stihnu se přes léto trošku opálit, sjednotí se mi pleť a ztmavnou řasy. Jen škoda, že tohle nevydrží i v zimě. Nicméně jediný, co teď používám, je denní krém, možná korektor, rozjasňovač a fixační gel na obočí. Myslím, že i moje pleť to teď dost ocení.

Jde vlastně o takový detox a ještě k tomu dva v jednom. Nedávno se mi pleť malinko zhoršila, a protože už na to nejsem absolutně zvyklá, měla jsem dost špatný pocit, kdykoliv jsem měla vyjít ven. Potřebuju být zase ok s tím jak vypadám normálně (ano, za normální považuji nenalíčený obličej, ne naopak). Koneckonců je to přece můj obličej... Jiný mít stejně nebudu a do nekonečna se schovávat za řasenku a makeup taky nechci. Ne, že bych to do teď dělala. Ale i málo z obojího dodá člověku hned jiný pocit, však to známe.

Možná trošku filosofie takhle na večer (kdy píšu tento článěk). Většina mých kamarádů mě vídá stále nalíčenou, jelikož se většinou jedná buď o sraz ve městě, práci nebo školu. Na všechna tato místa jsem chodila nalíčená. Proč taky ne že? Ale snad všichni, na kterých mi záleží, nikdy neviděli mou "pravou" tvář. Naštěstí se ta moje od té druhé moc neliší, ale stejně. Proč máme potřebu se všem vždycky omlouvat, že příjdeme nenalíčené? (A záměrně to mám i v tomto článku.) Proč se vždy cítíme tak nejistě a pod tlakem? Asi proto, že nejsme zvyklé chodit ven s čistou tváří - samy za sebe. A možná proč, když už takto vyjdeme, se za ni "stydíme"?

Líčení je hezký vynález, který by měl ale člověka dle mého názoru bavit, obohacovat, vést ke kreativitě, a ne stírat jeho osobnost a vyvolávat pocit nejistoty. Líčení třeba na focení a společenské akce, proč ne. Ale jinak jsem už celkem unavená z toho každodenního plácání neplácání věcí na obličej. Tím myslím v mém případě lehký dotek všeho, abych měla pocit, že jsem teda splnila svou povinnost vypadat přijatelně ve světě paštiky na obličeji třináctiletých holek, které mnohdy vypadají starší než já.



Možná se tím zabývám až moc do hloubky, ale líčit by se podle mě v ideálním případě měly pouze vyrovnané ženy, a ne ty, kterým vrstva něčeho mnohdy ne úplně odpovídající barvy slouží jako brnění nebo slupka sebevědomí (a je to znát, i když si myslí, že není). Je zvláštní, jak velký dopad na psychiku lidí má taková blbost, jako jsou líčidla. Ano, mám ráda tenhle svět hezkýho oblečení a všeho, co k tomu patří, ale rozhodně to neberu jako esenciální záležitost života ani jako prostředek změny osobnosti. Chovám se stejně, ať už mám na sobě vytahaný triko na doma nebo plesový šaty (ve vytahaným triku se možná dokonce cítím líp). Ať jdu po městě s líčením z focení nebo barefaced. 

Život je podle mě dost krátký na schovávání se za líčidly, řešením něčeho, jako je bodyshaming a podobných věcí. On ten lepší pocit ze společensky přijatelnějšího obličeje je stejně jen krátkodobou záležitostí. A večer, až se vše smyje, obavy znovu vystoupí na povrch. Já mám raději dlouhodobá řešení. Srovnat se se svým obličejem bez příkras a sem tam si zlepšit náladu novým lookem je daleko lákavější představa, alespoň pro mne. I když nejde o první světový problém, právě proto je zbytečné se tím zabývat více, než je třeba.

Dokonce si myslím, že podobný názor zastává i celkem dost mužů. Rozhodně nechci mluvit za všechny, ale s pár svými kamarády jsem se na toto téma už bavila a měli dost stejný pohled na věc jako já. Není prý nic horšího než zmalovaná holka, která, když se odlíčí, vypadá úplně jinak. A v tomhle s nimi souhlasím. My přece jen víme, do čeho jdeme, na rozdíl od chudáků chlapů. 😄 Nebo ne?

Jeden z nejelpších víkednů za poslední dobu, kéž by nikdy neskončil...

Protože přes týden toho moc nestíhám, žiju hlavně o víkendu. A tenhle byl vážně za odměnu. Jestli je něco, co mám radši než Brno, je to Brno o víkendu. Večery v dobré společnosti s drinkem v ruce v sedě kdekoliv po centru, jehož atmosféra připomíná molo někde na dovolené u moře. Rána v naprosté tichosti, kdy v celém městě nezbyla ani památka po večerních davech. Naprosto příhodná chvíle pro pozdní snídani - jinými slovy brunch. Že se z toho stane spíše lunch než brunch, jsme ale netušily.

Nedělní brněnská rána nejsou pověstná jen klidem, ale také spoustou zavřených podniků. Můj oblíbený Podnik byl ale přece jen otevřený. Protože si v kavárnách většinou objednávám jen kávu, maximálně dortík nebo nějakou drobnost, nevím, jak se na mých oblíbených místech vaří. Vzhledem k tomu, že bych ráda v budoucnu psala sérii článků, které popisují má nejoblíbenější brněnská zákoutí, je nutné vyzkoušet také všechny jejich kuchyně. I za touto záminkou jsme tedy v neděli ráno Podnik navštívily.

Něco po desáté jsme se vydaly do mírně děštivého počasí, jehož atmosféra byla vhodnější ke sledování odněkud zevnitř. A to jsme přesně měly v plánu. Asi nepřestanu nikdy žasnout nad genialitou interiéru, který Podnik skýtá. Vždy, když jej navštívím, sedím hned vepředu za oknem a pozoruji lidi na ulici. A ta velká okna od podlahy až do stropu se dají otevřít - tak jednoduché, ale naprosto skvělé řešení. Takže sedíte vevnitř za přítomnosti svěžího vánku, někde mezi skvělou kávou v úžasně roztomilých hrnečcích a venkovním deštěm - co je víc?


Miluju tuhle náladu, kterou dokáže vytvořit jen kavárenské prostředí. Takový to, jak se zastaví čas...

A on se čas trošku zastavil. Jediná věc, která tohle dopoledne trošku pokazila, bylo opravdu celkem dlouhé čekání na naše jídlo. Možná jsme byly až moc hladové, kdo ví? Každopádně bych ale lhala, kdybych nepřiznala, že se vyplatilo. Tak skvělý chia puding jsem snad nikdy nejedla. Slibuju, že se jej pokusím napodobit a napsat recept na blog. :)


Pokud potřebujete na chvilku zastavit a vypnout, doporučuji si na celé dopoledne nic neplánovat a inspirovat se předchozím návodem. I za tak krátkou dobu, jako je půl dne, se můžete přenést do úplně jiného rozpoložení a naladit svůj mindset alespoň na zbytek odpoledne a začátek dalšího týdne do pozitivních hodnot. Zvlášť pokud se cítíte po předchozím pracovním týdnu ve stresu, křeči a v ne úplně nejlepší náladě. Mě se to občas stává, že shon z pěti pracovních dnů zanechá svou stopu i na dynamice dvou víkendových. Proto je potřeba s tím něco udělat a nečekat, jestli se ta mlha sama rozplyne.


Jako další alternativu, ne-li tu nejpříhodnější, doporučuji delší procházku v přírodě. O samotě, se psem, s blízkými nebo třeba s hudbou... Je to na vás. Cokoliv, co vás odvede od špatných myšlenek a divných nálad. Někdy velmi nenápadně a pozvolna, ale vždy mě překvapí, že to zabírá. Pak mě napadá ještě cvičení, vaření, čtení, tančení po bytě, sledování oblíběného filmu nebo seriálu... Na chvíli vypadnout z denní rutiny je prostě k nezaplacení. A jak se necháte unášet vy?

Po dlouhé době je tu zase kosmetický článek. Jelikož jsem člověk, který když najde to správné, tak se toho drží, kosmetiku a krémy nevyměňuji tak často. Což se teď ukázalo jako chyba. Poprvé také uvedu produkt, se kterým sem opravdu nebyla vůbec spokojená. Dopředu předesílám, že to zřejmě dost záleží i na typu pleti.

Radost z dua Mixy a Alverde mi myslím vystačí na hodně dlouho. Jsem opravdu mile překvapena, že produkty z drogerie dosahují kvality lékárenské kosmetiky. Navíc si z jejich nabídky vybere snad každý.


Ale zpět v čase... Po recenzi od jedné zahraniční blogerky jsem si koupila dvoufázovou micelární vodu 3v1 Garniere skin cleansing. Strašně hezky voní a její složení je celkem příjemné, bohužel ale nedělá vůbec to, co se od micelární vody očekává. Nejen že pořádně neodličuje, a to ani řasenku ani makeup, ale zanechává takový divný mastný film na pleti a já prostě nemám pocit, že je můj obličej čistý. Cítím se po ní strašně umaštěně, navíc když zbytky smyju vodou, najdu potom stopy řasenky a makeupu na ručníku. A dost mě štípala v očích.

Na stránkách je uvedeno, že pleť dokonale odlíčí, zklidní a je vhodná pro všechny její typy, včetně té citlivé. Za mě neplatí ani jedno, bohužel. Je pravda, že pleť nijak nedráždila, ale to samé by mělo platit i pro oči.

A protože mě tahle micelárka totálně zklamala, začala jsem se poohlížet po další. Moc často si nekupuju další produkt, pokud jsem ten samý předtím nevypotřebovala. Tady to ale jinak nešlo. Proto jsem sáhla po své oblíbené Mixe. Vždycky jsem používala modrou řadu, aspoň myslím. Takovou tu neutrální. Teď mě zaujala růžová, která je na citlivou pleť.

Musím říct, že jsem s ní ještě daleko víc spokojená, než s tou modrou. Odličuje daleko lépe, z pleti vytáhne i poslední zbytek čehokoliv a zanechá póry krásně otevřené a prodyšné. Opravdu radost se s ní odličovat. Takový pocit čisté pleti jsem neměla ani s růžovou Biodermou. Za mě opravdu výhra. Navíc za necelých sto padesát korun úplně pecka. Zvlášť teď v tom vedru, kdy se člivěk ani moc nelíčí, je dobrá i na osvěžení a odmaštění zpoceného obličeje.

Další novinkou v denní rutině je noční krém od Alverde s výtažky z avokáda. Naprostá pecka (avo pecka)! Docházel mi noční krém a jak už jsem v předešlých článcích psala, modrá řada od Yves Rocher mě moc neuchvátila. Noční krém z této řady se špatně vstřebával, nedal se roztírat a taky nesplňoval moje vyživující kritéria. I když je teď léto, moje pleť je stále sušší a potřebuje se i díky vlivu slunečních paprsků daleko více regenerovat. O víkendu jsem si ještě trošku připálila obličej, takže větší péče o pleť je na místě.


Tohle byla koupě naslepo, rozhodně toho ale nelituji. I když je poměrně hutný a rozetírá se hůř než ostatní krémy, pečuje neskutečně. Krásně vyživuje, ale nemastí. Mojí pleti rozhodně strašně svědčí. A voní jako skořice, což bych od avo krému opravdu nečekala. Myslím, že s tímto složením v poměru k ceně dává Alverde na frak spoustě i daleko dražších konkurentů. I když ho člověk dokonale nerozetře, postupně se sám tak nějak rozpustí a vpije do pleti. Druhý den ráno mám obličej svěží a hydratovaný.