THOUGHTS ON CONSUMERISM

14:36

Sociální sítě bereme jako každodenní smaozřejmost i my, kteří jsme se do této doby nenarodili. A právě proto, že jsme zažili svět i před nimi, si dovolím tvrdit, že máme stále alespoň někteří patřičný nadhled a nenecháme se tolik strhnout. Co mě ale děsí je, co přijde potom? Už teď pozoruji kolem sebe spoustu divnověcí, jako třeba sedmiletou holčičku něco povídající do telefonu (asi přímej přenos), jehož cena odpovídá mým dvěma platům #notjudging #justsaying.

Nedávno jsem viděla video, jehož autor se zaměřil nad změnami, které v lidstvu sociální sítě vyvolávají. Především stran vnímání sebe sama, lidského štěstí a konzumerismu. A kdo mě zná nebo čte už delší dobu, ví, že zvlášť to poslední je jedním z mých oblíbených témat, proto se dnes budu ubírat hlavně tímto směrem. Mluvím ze zkušenosti člověka, který se třikrát stěhoval. Pokaždé za jiných okolností a s jiným množstvím věcí. Také s jiným názorem na toto množství. Nejdřív mi přišlo, že mám všeho strašně málo, tudíž sem se bála cokoliv vyhodit. A opravdu, moc jsem toho neměla. Ale když jsem se stěhovala naposledy, to už i se vším nábytkem, kuchyňským vybavením a každým květináčem, nevěřila jsem vlastním očím. A to jsem snad třetinu věcí vytřídila už při balení.

Jak se z bordeláře numero uno stal minimalista vám asi vysvětlit úplně nedokážu (snad zázrakem). Navíc ono úplně není zaručený, že minimalista má doma vždycky pořádek, žejo. Každopádně mě od nějaké doby začaly děsit kupy věcí - milion kilo těstovin, který koupil táta ve slevě a který jsme neměli nikdy šanci sníst. Což mě vlastně přivádí k myšlence, že jsem v něčem takovém asi vyrostla, a proto mi to tolik vadí. Nechci tátovi do jeho života zasahovat příliš, ale zas by bylo fajn, kdyby každý šuplík na chalupě po otevření neexplodoval. Prostě tím věčným bojem jsem asi dospěla k závěru, že chci mít všeho tak akorát, abych se v tom zvládla orientovat a byla schopná to využít. Na čemž ještě stále pracuju. Asi jsem spíš takovej optimalista. I když je něco mou vášní, stejně se snažím držet při zemi a být v těchto věcech střídmá. Stoprocentně mám totiž víc všeho, než člověk nutně potřebuje. Ono většině lidí tohle fakt dojde až při tom stěhování. V šuplících a skříních to množství vypadá docela nevinně.

Když si uvědomím, že téměř každý nejen z nás mladších má dnes účet na nějaké sociální platformě, přijímá tím mainstreamový obsah, minimálně v podobě vyskakujících reklam a videí. Všude se neustále točí boty, oblečení, kosmetika, blbiny do bytu... Nesmírně mi to leze krkem. Umím si věci hledat sama a nemusí mi pořád někdo strkat pod nos milion upozornění na superčernou slupovací masku nebo nesmyslně vysoký boty na podpatku - ani jedno není moje parketa, tak nevím, na koho tím kdo cílí. Nicméně tím chci říct, že neustálým bombardováním, které podporují také PR balíčky zasílané všem s velkou sledovaností na instagramu i youtube, v ostatních tyto firmy i lidé podněcují chuť stále kupovat všeho víc a víc. Hlavně to tím ospravedlňují a šíří pocit, že je to v pořádku. Životní cyklus věcí je nyní daleko rychlejší, dokonce firmy některé věci vyrábí záměrně tak, aby nic nevydržely.

Nesnažím se vymyslet přesné množství, kolik čeho by měl člověk vlastnit. Jen si myslím, že je fajn mít všeho tak akorát, snažit se u toho neubližovat prostředí, nepodporovat něco jako testování na zvířatech a nevytvářet za sebou víc odpadu, než je třeba. Je dobré se zamýšlet nad účelem naší spotřeby a budoucích nákupů. Neplýtvat penězi ani věcmi. Investovat do kvality a udržitelnosti, nenechat se zlákat komercí a příliš rychlou konzumní společností. Kupovat kousky, které vydrží. Vnímat svět kolem a snažit se jej dělat lepším, ne naopak zbytečně ještě víc zatěžovat. Tyhle principy jsou nadčasové a využitelné ve všech směrech života. Většinou jde stejně o drobné změny, které mají ale ve větším měřítku nebývale velký dopad.

I když to nevypadá dvakrát přitažlivě, to červenohnědý jsou sušený rajčata bez oleje a já bez nich nemůžu žít!

Chcete příklad? Berte si plátěnou tašku na nákup čehokoliv. Můžete si dokonce vyrobit nějakou vlastní. Pokud to není nutné, nebalte všechno do mikrotenovch sáčků. Sklenice se dají využít několikrát - já třeba v těch od medu skladuju luštěniny a oříšky - ja to i vizuálně hezké. Třiďte odpad. Použvejte šetrnější čistící prostředky - jsou i levnější. Noste si svou lahev na vodu nebo termosku na kafe. Neplýtvejte vodou, topením, jídlem, čímkoliv. Nikdo neříká, že se máte šíleně moc omezovat, ale můžete zastavit vodu, když si ještě mydlíte ruce, vypnout radiátor, když jdete pryč nebo chodit častěji a na menší nákup, pokud se vám jídlo v lednici kazí. Je to jednodušší, než se zdá, opravdu... ☺️ Stačí jen trošku chtít a zamýšlet se nad každodenními maličkostmi.